Dvoračky a Štumpovka

2008

Nová Štumpovka byla dána do předběžného užívání dne 18. 12. 2008 a dne 26. 12. 2008 byl otevřen pro veřejnost. Celý objekt rodina Starých stavěla svépomocí, dle finančních prostředků 7 let do dnešní podoby. Dřevo vytěžili a nařezali na vlastním katru, materiál vozili vlastní, dnes již historickou dopravou, stoly, židle, lustry a ostatní dřevěný nábytek byl zhotoven zde v domácí truhlárně. Celou stavbu projektoval a stavebně dozoroval pan Ing. Jiří Dobeš z Jilemnice, který návrh vyprojektoval podle bývalé Labské boudy z pohledu od Labského dolu, která vyhořela 6. 11. 1965. [2]

2002

Po stále narůstajícím tlaku nových hygienických předpisů a norem nešlo Dvoračky držet v provozu 365 dní v roce, a tak se rodina Starých rozhodla obnovit bývalou Štumpovku na pozemku spáleniště. V květnu 2002 zahájili stavbu nového objektu. [2]

2000

V roce 2000 boudu Dvoračky, včetně pozemku po vyhořelé usedlosti, rodina Starých od svého strýce pana Justicze odkoupila. [2]

1992

V roce 1992 pan Justicz odkoupil od dcer pana Štumpeho pozemky se spáleništěm po bývalém objektu Štumpovky. Pan Justicz spolu s příbuznými, rodinou Starých, se pustili do celkových oprav a po totalitním režimu zachraňovali zcela zdevastovanou boudu Dvoračky, aby alespoň zčásti splňovala hygienické předpisy a normy. [2]

1991

V roce 1991 strýc budocích majitelů, Ing. Jiří Justicz, odkoupil boudu Dvoračky od pana Jindříška a Truhláře, kteří nemovitost získali od Krkonošských interhotelů. [2]

1990

V červnu roku 1990 z neznámých důvodů vyhořela Štumpovka a Správa KRNAP spáleniště nechala srovnat se zemí. Po usedlosti zůstala pouze zděná trafostanice. [2]

1948

Po válce se Ella Půhonná vrátila a starala se o boudu až do znárodnění roku 1948. Po znárodnění Dvoračky převzala Československá obec sokolská a posléze Krkonošské hotely. [1] Ve Štumpovce pan Štumpe po znárodnění pracoval jako kočí a zajišťoval zásobování koňmi. V totalitním težimu byla Štumpovka provozována jako turistická ubytovna s cca 50 lůžky v 6 pokojích. [2]

1938

Chvíle oddechu tu před druhou světovou válkou i těsně po ní trávili dokonce sám prezident Eduard Beneš s chotí, kteří si prý Krkonoše zamilovali. Po záboru Sudet a příchodu německé armády boudu koupil Walter Heinzel se záměrem udržet ji pro rokytnický lyžařský klub. Angažoval hospodáře Alfreda Schiena a přestavěl ji dle návrhu architekta Fritsche tak, že v ní vzniklo 26 hostinských jizeb. [1]

1930

Štumpovka, bouda čp. 87, byla původně založena jako hospodářské stavení, které v roce 1930 odkoupil pan Štumpe, podle kterého se jmenovala. [2]

1928

Nájemci boudu roku 1928 odkoupili i s pozemkem 1,07 ha za 80 tisíc korun československých. Poté ji částečně přestavěl architekt Zítek z Vysokého nad Jizerou. Duší boudy se po smrti manžela stala Ella Půhonná, dáma s bohatými zkušenostmi v pohostinských službách. Nasbírala je v pardubické Veselce a nevelkém pražském podniku Na Poříčí. Lesáci včetně hraběte Harracha k ní rádi zavítali na vyhlášené koláče a kávu. [1]

1921

Roku 1921 přešla bouda při pozemkové reformě do státních rukou a pronajala si ji rodina Půhonných. [1]

1900

Od roku 1900 se bouda honosila novým jménem „Gasthaus zur Hofbaude“ (Hostinec u Dvoračky). Novými nájemci boudy se stali manželé Kohlovi a bouda byla od přelomu 19. a 20. století až do vypuknutí první světové války hojně navštěvována. [1]

1893

Do roku 1893 ve Velké boudě také sídlila c. k. finanční stráž. Na Zelený čtvrtek 30. března 1893 boudu zničil požár, kromě 22 krav v ní uhořelo jedno děvče. Nová bouda na sebe nedala dlouho čekat. Na místě původní boudy ji postavil hrabě Jan Nepomuk Harrach, když po nátlaku na novou majitelku Pavlínu Schierovou, dceru Gottsteina, odkoupil spáleniště. Nová bouda byla menší než původní - tři pokoje s devíti postelemi pro hosty, velký sál a prosklená veranda a honosila se jménem „Gasthaus zur Kesselkoppe“ (Hostinec u Kotle). [1]

1886

Roku 1886 Gebert zemřel a boudy se ujal jeho zeť Franz Gottstein. „Jednoho slunečného lednového dne roku 1886 jsem se ve Velké boudě stavil k polednímu občerstvení. Byla bohatě vyzdobena papírovými girlandami, které zkrášlovaly dveře, zdi i okna. Kromě ledových květin na oknech jsem tu neviděl žádné opravdové. Právě se slavila svatba dcery „Tvarohového Nácka“ a nového majitele boudy.“ [1]

1883

Roku 1883 byl jejím nájemcem Ignaz „Quargnazel“ Gebert, „Tvarohový Nácek“, který vyráběl proslavené krkonošské sýry. [1]

1790

Chalupníci tu chovali až 170 krav a 100 koz, což mělo neblahý vliv na harrachovské lesní hospodářství. Pastva totiž probíhala převážně v lese, protože na loukách se tráva kosila a sušilo se seno na zimu. Lesní správa tedy učinila před koncem 18. století jednoduché opatření. Vykoupila jedenáct ze zbývajících šestnácti stavení. Sedm jich nechala zbořit. Zbývajících 5 soukromých bud vlastnilo 2 až 5 ha půdy a zůstalo jim právo pastvy na 14 ha panských pastvin. Roku 1790 byla Velká bouda sv. Arnošta – Dvoračka – přestavěna a postupně se stále více soustředila na využití cestovního ruchu. [1]

1774

Posledním panským šafářem Rokytenského dvora byl Graupar (do roku 1774), pak Harrachové celý dvůr prodali Václavu Adolfovi, který majetek dále rozprodával včetně pozemků na enklávě Dvoraček. Proto tu vznikla vesnička s více než dvaceti chalupami, jejichž majitelé měli právo takzvaných služebností – pastvy dobytka, braní vody, sklizni trávy i sena a braní palivového dřeva na Labské louce, Lysé hoře i Kotli, tedy na panských pozemcích. [1]

1750

Podle projektu zemědělského odborníka hraběte Sweerts-Sporcka, kterého si Harrach najal, se boudy zhruba v polovině 18. století opravily z obavy před stržením sněhem, v té době totiž byly v mimořádně špatném stavu. Zároveň se i zvětšily. Sweerts-Sporck tu plánoval i pěstování zelí, řepy a experimentální výsev ječmene na polích o rozloze asi 15 arů. Nestalo se tak, i když je pravdou, že nějaká menší políčka tu zřejmě byla. [1]

1707

Na místě dnešní Dvoračky nechal hrabě Harrach postavit tzv. Velkou boudu sv. Arnošta, poblíž západně od ní Malou dvorskou boudu, jižněji pod oběma boudu pro jalovice (Zlatou boudu sv. Arnošta), níže u Huťského potoka v západním výběžku louky Údolní boudu (dnes Huťská bouda) a dva k boudám přináležející seníky. Tehdy v letech 1707 a 1708 tu hospodařili Elias Scholz a Hans Georg Erlebach. Kromě letní pastvy dobytka sloužily boudy i seníky k uskladňování sena. [1]

1688

První písemné zmínky o místních boudách pocházejí z urbáře z roku 1688. Jsou tu zapsány jako letní boudy – salaše pro 50 krav a 80 koz. Ty se sem na léto vyháněly z Rokytenského dvora, který patřil k Jilemnickému panství. [1]

1684

Po České stezce tudy 19. září roku 1684 procházel průvod tehdejšího královéhradeckého biskupa Jana Františka Kryštofa z Talmberka. Možná tady padl únavou jeden ze dvou dvouhrbých velbloudů s nákladem biskupových rekvizit (velbloudy poskytl hrabě Morzin, který je měl jako kořist získat z tábora Turků u Vídně při druhém tureckém obléhání města v létě roku 1683.) Enkláva Dvoraček vznikla odlesněním někdy kolem poloviny 17. století. [1]

K domu nění k dispozici žádná literatura.

8. 4. 2018

Dvoračky a Štumpovka: Čtvrt století v oblacích

Dům nemá k dispozici žádné externí galerie.

Dům nemá k dispozici žádné Facebook odkazy.

webserv.krnap.cz

webserv.krnap.cz [1]

www.dvoracky.cz

dvoracky.cz [2]

cs.wikipedia.org

Historie návštěv domů je k dispozici v prémiové verzi.