Labská Bouda

První písemná zmínka o stavení na místě Labské boudy zhruba z roku 1830 popisuje prostou chatrč v těsné blízkosti Labského vodopádu, kterou obhospodařuje žena z Rokytnice nad Jizerou, přezdívaná jménem Blasse. Chatrč, která stála o něco níže, prakticky těsně nad Labským vodopádem, měla skýtat horským pocestným v dobách nepohody a sloty dostatečné útočiště a poskytovat jim skromné občerstvení v podobě sýra, chleba s máslem a kávu, kozí mléko a víno. Platilo se dle libosti.

Za dalších vlastníků byla chatrč různě rozšiřována. V roce 1877 odkoupil stavení hrabě Jan Harrach, přestavěl a pronajal Lambertu Erlebachovi z Krausových Bud. Ještě téhož roku Erlebach boudu přestavěl tak, že v přízemí měla výčep a restauraci a v patře 10 hostinských pokojů. Dalšími přestavbami v letech 1889 a 1905 počet pokojů stoupl na 42.

24. března 1913 (pondělí Velikonoční) se v okolí boudy odehrál tragický lyžařský závod, při kterém zahynuli závodník Bohumil Hanč a divák a Hančův přítel Václav Vrbata. 

Po roce 1918 byla Labská bouda, stojící na Harrachovském panství, podobně jako mnohé jiné vyvlastněna a spravovali ji různí nájemci. 

6. listopadu 1965 bouda vyhořela do základů. Oficiální příčinou požáru bylo neopatrné zacházení s otevřeným ohněm při opravě boudy.

V letech 1969 - 1975 byla znovu vystavěna do dnešní kontroverzní podoby. Do roku 1996 byla ve správě státního podniku Krkonošské hotely (Interhotely Krkonoše); od roku 1996 je jejím vlastníkem dopravní společnost Pumr & Ryba z Lázní Bělohrad.

Beton začal vlivem extrémních horských podmínek odpadávat. V letech 1998–2004 proto prošla rozsáhlou rekonstrukcí. V letech 2007 - 2011 se jednalo o tom, že by hotel, po návrhu KRNAPu, odkoupilo Ministerstva životního prostředí a zbouralo. 

V roce 2015 koupili Labskou boudu majitelé Luční boudy Klára Sovová a Stanislav Beneš. Bouda prochází průběžně modernizacemi.