Jakob Schmeissner

Jakob Schmeissner (*1874 Marktleuthen, Německo, †1955 Norimberk, Německo) pocházel ze starého stavitelského rodu, jehož kořeny sahají až do 17. století. Nejdříve se učil u norimberského architekta Emila Hechta a po studiích na průmyslové škole v Norimberku absolvoval Vysokou školu technickou v Mnichově, nejspíše u architekta Georga Hauberrissera. Poté odešel do Trevíru, kde pracoval pod vedením Wilhelma Schmitze na obnově zdejší katedrály. Pravděpodobně díky svému školení si oblíbil historizující tvarosloví, patrné na většině jeho realizací. V roce 1901 se usadil natrvalo v Norimberku a oženil se s Luise Balmbergerovou. v první světové válce bojoval ve Francii.  V roce 1928 pak za přispění své domovské obce Marktleuthenu získal titul zemského stavebního rady a jako dlouholetý člen Svazu německých architektů byl předsedou obvodu pro Horní a střední Franky. V Českých zemích úzce a dlouhodobě spolupracoval se severočeskými textilními průmyslníky Liebiegy. Schmeissnerovým vrcholným libereckým dílem je urbanistické řešení tzv. Liebigova městečka. Jeho synem byl architekt Heinz Schmeissner, autor poválečné obnovy Norimberku. Sepsal dvě knihyvzpomínek z roku 1946 („Z mého života a tvorby“) a 1948 („Zářivá minulost“).