Rodina Liebiegů, továrníků z Liberecka, patřila k nejúspěšnějším a nejbohatším podnikatelům své doby. Liebiegovo městečko vzniklo pro zaměstnance nedaleké textilní továrny. Je dochovaným příkladem výstavby na principu zahradních měst. Klíčovým architektem byl Jakob Schmeissner. Jádro výstavby tvoří náměstí Pod Branou vybudované v letech 1911–1912, jehož přirozenou dominantou se stal dům s věžičkou a bránou. Pro lepší představu v galerii mapa městečka s vyznačením hlavních objektů, k nim bližší informace v časové ose níže.
✅Klikněte níže na mapě na bod a uložte návštěvu domu.
Doplňující info
Domy jsou obklopeny zelení a centrem celého komplexu se stalo ojediněle pojaté náměstí, do kterého ústí čtyři ulice: Svatoplukova (tehdy Theodorova); Andělčina, nazvaná po matce Theodora Liebiega ml. Angelice Hyacintě (1848–1919); Mikulášská (tehdy Gisbertova, podle Theodorova o dva roky mladšího bratra) a Broumovská. Název této ulice (i jméno hostince na náměstí) měl připomínat město, ze kterého rod Liebiegů přišel před téměř sto lety do Liberce. Broumovská ulice přicházela na náměstí shora, branou v domě z roku 1911. Náměstí se tehdy jmenovalo Theodorovo.
Po roce 1945 bylo Theodorovo náměstí počeštěno na Bohdanovo, po roce 1948 přejmenováno na náměstí Práce, pak náměstí města Ivanova a nakonec se jmenuje podle onoho zvláštního krásného domu náměstí Pod Branou.
1918
Theodor Liebieg a Jakob Schmeissner pokračovali v budování svého „města“ i po první světové válce v nově vzniklém československém státě. Rozšiřovali je směrem k východu a celá „čtvrť“ posléze měla 610 bytů. Tehdy také vzniklo u dnešní ulice Na Zátočí, která se „šnekovitě“ vine po vrstevnici (kdysi se proto jmenovala An der Schnecke), i nepatrné náměstí, nazvané po Theodorově manželce Mariaplatz(dnes Příbramské náměstí). Je na něm prakticky jen jediný dům č. p. 498/2, postavený 1931 jako Domov pro ženy (Frauenheim nebo Mädchenheim). S podporou baronky Marie Liebiegové ho vybudoval liberecký ženský spolek. Později byl přestavěn na čistě obytný dům.
1916
Na jihovýchodním svahu starého Šibeničního vrchu vznikla, opět z iniciativy Theodora Liebiega mladšího a jeho „rodinného“ stavitele J. Schmeissnera, v letech 1916–1921 další „čtvrť“ o dvaceti pěti domech a pomocných zařízeních. Byla to tzv. Domovina (Heimstätte), určená pro válečné poškozence z 1. světové války. Tyto domy stojí v okolí dnešní ulice U Domoviny. Za povšimnutí stojí především dveře jednotlivých objektů, které jsou příkladem náročné řezbářské práce.
1913
V domě č. 8 byl na náměstí v roce 1913 zřízen další útulek pro děti (Jugendhort), který mohl poskytnout přístřeší až třem stům chlapců a dívek. Po roce 1918 byl útulek zrušen, od 50. let byl sídlem Závodního klubu Textilany, po roce 1989 zde bývaly diskotéky; poté je dům sídlem soukromých firem.
1912
V Broumovské ulici vznikl hostinec U Města Broumova. Po válce přestal existovat a nahradil jej krám s potravinami. Po roce 1992 zde byl znovu, ale jen krátce, hostinec nazývaný Pod Branou. Později byl objekt přestavěn na obytný dům.
1911
Liebiegovo městečko vznikalo pro zaměstnance nedaleké textilní továrny. Je intaktně dochovaným příkladem výstavby na principu zahradních měst. Unikátní je především tím, že bylo nenásilně vestavěno do poměrně dramatické přírodní scenérie, kterou svým charakterem vhodně doplnilo a dalo tak vzniknout malebnému celku. Klíčovým architektem byl Jakob Schmeissner. Jádro výstavby tvoří náměstí Pod Branou vybudované v letech 1911–1912, jehož přirozenou dominantou se stal dům s věžičkou.
1910
Na nejstarší fázi ze 2. pol. 19. st. (bývalý dělnický dům ve Svatoplukově ul. spolu s přilehlými neorománskými budovami Vincentina a kostela sv. Vincence z Paoli) navázala v letech 1907 – 1910 secesní etapa, kdy podle návrhů libereckého architekta Ernsta Schäfera byly postaveny čtyři domy na severní straně Gollovy ulice a jesle v Mlýnské ulici. Třetí a nejvýznamnější etapa výstavby, která sídlišti vtiskla jeho neopakovatelný vzhled, probíhala v letech 1911 – 1914 podle plánů Jakoba Schmeissnera, který je také autorem celkové koncepce sídliště. [1]
Rodina Liebiegova
Jakob Schmeissner
