Jaroslav Hásek

Proslulý konstruktér, majitel statku a zámku v Prčici, generální rada plzeňské Škodovky, správní rada brněnské zbrojovky. Člověk, který ze z chudoby díky svému nadání vypracoval k obřímu bohatství, aby na sklonku života znovu dožil v chudobě.

Dětství

1874 - Narodil se v roce 1874 jako jedenácté dítě perníkáře ve Vysokém nad Jizerou. Krom náčiní na výrobu medových marcipánů měli ještě pole a malý domek. Polí nebylo moc a když otec Jaroslav Háska v roce 1884 zemřel začali si na ně půjčovat. Postupně měli skoro jen dluhy a jejich pole už dávno nebyla jejich. Nebyl zrovna vzorné dítě, když začal chodit do školy, byly právě zavedené na vysvědčení pětky jako nová a beznadějně nejhorší známka. Učení ho nebavilo. Také brzy zjistil, že když nepůjde do školy může jít kam chce a až příliš často se mu chtělo jít někam jinam, než do školy. Na vysvědčení si proto vykoledoval slušnou sbírku těch nových pětek. Jeho starší bratr Bohuslav byl v té době už učitelem na vesnické jednotřidce v Tuhani a rozhodl se, že bratříčka vezme s sebou a naučí ho učit se. Stalo se. Na měšťanské škole byl Jaroslav Hásek primusem.

Jeho nejstarší bratr František byl už dokonce profesorem na hospodářské škole v Přerově. Ten se rozhodl, že pošle bratříčka do Jičína, aby tam dál studoval na gymnáziu. Později napsal: "Jičín měl pro mě vždycky magnetickou přitažlivost, protože jsem slýchal, že tam je veliký rybník a náhoda tomu chtěla, že jsem pak bydlil ve mlýně na hrázi toho rybníka. V zimě jako v létě zdržoval jsem se hlavně v jeho blízkosti. Naučil jsem se také dokonae vše, co nějakým způsoběm s rybníkem souviselo. Plavat, veslovat, bruslit, rybařit a také...chytat vodní brouky." A pomocí těch si vydělával první peníze. Na gymnáziu je prodával, bylo dost kluků, kteří se chtěli blýsknout sbírkou, byli však příliš líní, aby je sbírali. Jaroslav Hásek o tom napsal" "Ceny byly dobré. Obyčejný potápník byl za krejcar, vodomil za čtyrák..."

Studia v Praze

Další studia pokračoval v Praze na První české reálce v Ječné ulici. Sice byl opět primusem, ale nová škola mu nepřirostla k srdci. Vedle studia se věnoval také plavání a veslování. Učil se i šermování a sportovní střelbě. Byl členem cvičitelského sboru Sokola na Královských Vinohradech.

1895 - Ještě před ukončením vysoké školy nastoupil v roce 1895 do rakouského válečného námořnictva. Závěrečné zkoušky na technice skládal už jako "přespolní" posluchač. Proč se přihlásil zrovna k námořnictvu, těžko říct, ale už z dřívějška měl rád velké vodní pláně a největší jsou přeci na moři. Službu nastoupil v Pole (dnes Pula), kde byl velký přístav rakouského válečného námořnictva. Zde nastoupil jako dělostřelecký inženýr. V hodnocení nadřízených důstojníků se opakuje věta: "Mimořádně samostatný a mimořádně nadaný konstruktér dělostřelecké techniky." Ale také: "Přímý, otevřený a veselý. Mluví a píše německy a česky, dobře mluví srbochorvatsky a italsky, pro služební účely dostatečně anglicky a francouzsky."

1900 - V roce 1900 se ve Vysokém nad Jizerou oženil s Annou Brožovou. V roce 1900 se jim, už zase v Pole, narodil syn Jaroslav, který v roce 1908 zemřel na záškrt, v roce 1903 syn Miloš, který se později stal právníkem, a v roce 1907 další syn Vladimír, pozdější lesní inženýr, který v roce 1948 emigroval do Kanady. V roce 1914 se jim ještě narodila dcera Marie. 

Vídeň a Škodovka

1910 - V roce 1910 byl Jaroslav Hásek přeložen z Pole do Vídně na ministerstvo válečného námořnictva a byl jménován profesorem balistiky námořní akademie. V té době už uplatnil několik vynálezů na změny konstrukcí děl a torpéd. Po vážném úrazu, kdy nedopatřením odpálili v jeho blízkosti granát, Háskovi praskly oba ušní bubínky a poškodil si i pravé vnitřní ucho. Od té doby špatně slyšel. Po dvou letech, v roce 1912, si zažádal o předčasný odchod do důchodu. Bylo mu třicet osm let.

1912 - Ve Vídní se ale spřátelil s Karlem baronem Škodou, synem zakladatele Škodových závodů Emila rytíře Škody. Ten nabídl Háskovi práci ve svém podniku. Před nástupem ho poslal na šestiměsíční studijní cetu zahrnující Francii, Anglii a Spojené státy. 1.července 1912 nastoupil do práce ve Škodovce. Ve stejném roce se také s rodinou přestěhoval do Plzně, kde si o rok později koupil vilu v Klatovské třídě.

1923 - V roce 1923 byl jmenován generálním radou Škodovky a také správním radou brněnské zbrojovky. 

Zámek Prčice

1924 - V roce 1924, v jeho padesáti letech, koupil zámek a panství v Prčici.

1931 - V roce 1931 měl už právo na "výslužné" 25.800 Kč, ale protože ve stejném roce oznámil Ministerstvu národní obrany, že bude mít ještě jiné příjmy ve výši 150.000 Kč, upravili mu "zaopatřovací" plat na 7.327 Kč.

1938 - Teprve v roce 1938, když už druhá světová válka byla na spadnutí, se rozloučil se Škodovkou. Žil potom už jen v Prčici. 

Nástup komunismu

1948 - Po únoru 1948 zabavil zámek a panství Jaroslava Háska stát. Mimo jiné s odůvodněním, že nic z toho nepotřebuje, ma přece dobrou penzi jako bývalý ředitel Škodových závodů. Zámek musel opustit a ponechat v něm původní zařízení a všechny umělecké předměty. Rýsovací prkno si směl vzít s sebou. Dostal byt v bývalé "nové ředitelně", v prvním patře domu, který stojí v ohybu cesty vedoucí do Sedlce, kde už je dnes zase ředitelna, jen už dávno není "nová." Z původních pěti místností mu postupně ukrajovali, až zbyly jen tři. V přízemí byly byty policistů, kterým se v té době říkalo: "příslušníci Sboru národní bezpečnosti". 

1953 - V roce 1953 mu tu dobrou penzi taky vzali s odůvodněním, že měl kdysi zámek a panství a tudíž významné postavení. Důchod 5.878 Kčs mu byl snížen na 1.000 Kč staré měny, tj. 200 Kčs nové měny. Důvod? "V období vykořisťovatelského řádu jste zastával zvlášť významné postavení ve veřejném životě a byl jste význačným představitelem dřívějšího politického a hospodářského zřízení".

1954 - Inženýr Jaroslav Hásek zemřel v roce 1954.

Vnukem inženýra Háska je inženýr Martin Janota.

zdroj: Otto Janka ve sborníku Český Merán č. 8/2003