Škodovy závody (Dobové fotografie (před rokem 2000))

Škodovy závody

Stručné info

Už v roce 1710 vznikají v Sedlci u Plzně jedny z nejstarších železáren v západních Čechách. Vlastnili je Czerninové, od roku 1816 Valdštejnové, kolem roku 1840 nastoupil do vedení závodu František Bellani, který dále hutě vedl k velkému rozkvětu. V roce 1859 byla zřízena v Plzni pobočka sedleckého závodu. Plzeňská strojírna byla postavena v místech, kde je dnes divadelní skladiště. Roku 1869 prodal Arnošt z Waldsteina plzeňskou strojírnu svému inženýru Emilu Škodovi, a tak se stala strojírna sedleckého závodu kolébkou budoucích Škodových závodu. 

Za jeho působení se plzeňský podnik rozrostl na úroveň velkého hutního a strojírenského koncernu, který (spolu s koncerny ČKD, Ringhoffer/Tatra aj.) patřil mezi průmyslové pilíře republiky. První areál se nacházel v oblasti při dnešní Poděbradově a Kovářské ulici. Mezi lety 1889-1899 přenesla výrobu do nového území vymezené dnešními ulicemi Domažlickou, Tylovou a Korandovou. První byla v letech 1896–1897 postavena ocelárna. Areál se poté rozrůstal jižním směrem.

Emil Škoda zemřel v roce 1900. Generální ředitelství se přesunulo roku 1904 do Vídně a Škodova rodina se dále podílela na vedení firmy prostřednictvím Karla Škody (1878–1929), který stál v čele závodu v letech 1909–1917. Stavební firma Müller & Kapsa pro Škodovku v letech 1910–1911 vybudovala jižně od hranic areálu dělnickou kolonii Karlov s více než 200 domy.

Zásadní impulz pro expanzi podniku přinesla první světová válka. Škodovka, tehdy největší zbrojovka v Rakousku-Uhersku, pohltila území mezi Tylovou, Hálkovou a Korandovou ulicí, určené pro obytnou zástavbu. Ještě během války se továrna rozšířila k železniční trati na Domažlice a dále na jih až k Borské ulici. Především v této oblasti se podnik rozvíjel i v meziválečné době. I zde znovu spolupracovala s místní betonářskou a stavební firmou Müller & Kapsa.

V roce 1945 zničily spojenecké nálety více než polovinu závodu. Po znárodnění roku 1945 probíhaly obnovovací práce, roku 1946 se závod stal národním podnikem. Výroba v Plzni se orientovala na zařízení pro metalurgický průmysl a prostředky hromadné dopravy a těžké obráběcí stroje.

Po privatizaci zde probíhala výroba dál (Mladoboleslavskou automobilku Škoda koupil v roce 1991 Volkswagen). Okolo roku 2000 ale skončila plzeňská Škoda v konkurzu a byla rozdělena a rozprodána. Za patrně jediného přímého nástupce původních plzeňských Škodových závodů lze považovat plzeňskou společnost Škoda Transportation, která se zabývá výrobou tramvají a lokomotiv a je v roce 2022 vlastněná skupinou PPF.

Škoda Auto v Mladé Boleslavi, vlastnící Volkswagen, vlastní práva k používání značky Škoda pouze u aut. V roce 2022 ale PPF prodaly mladoboleslavské automobilce kompletní práva ke značce. Všichni ostatní ji mohou používat jen do roku 2029. Poté tedy značka Škoda po více než sto letech úplně zmizí z Plzně, i když výroba tu bude pokračovat dále. Pod jakou značkou je s otazníkem. 

Adresa
Tylova 1/57, 301 00 Plzeň 3 - Jižní Předměstí
Rok stavby
1889
Galerie
Škodovy závody (Dobové fotografie (před rokem 2000))
Škodovy závody - Letecký snímek před 2. světovou válkou (Výřezy z map), datum: 1938
Klikněte níže na mapě na bod a uložte návštěvu domu

(Vzdálenost aktualizujete kliknutím na bod v mapě)


Doplňující info


Subjekty

Karel Škoda (Vlastník) Karel Škoda - Vlastník
Jaroslav Hásek (Vlastník) Jaroslav Hásek - Vlastník
Josef Šimonek (Vlastník) Josef Šimonek - Vlastník
Müller a Kapsa (Společnost) Müller a Kapsa - Společnost
Škodovy závody (Společnost) Škodovy závody - Společnost

Časová osa

2022
Okolo roku 2000 skončila Škoda v konkurzu a byla rozdělena a rozprodána. Za patrně jediného přímého nástupce původních Škodových závodů lze považovat plzeňskou společnost Škoda Transportation, která se zabývá výrobou tramvají a lokomotiv a je v roce 2022 vlastněná skupinou PPF. Škoda Auto v Mladé Boleslavi, vlastnící Volkswagen, vlastní práva k používání značky Škoda pouze u aut. V roce 2022 ale PPF prodaly mladoboleslavské automobilce Škoda Auto kompletní práva ke značce Škoda. Všichni ostatní ji mohou používat jen do roku 2029, poté značka Škoda po více než sto letech zmizí z Plzně. [2]
1989
Po privatizaci zůstaly některé historické objekty závodu bez využití, v řadě dalších dál probíhá výroba. Při novostavbě kancelářské budovy v Borské ulici čp. 2922 z roku 2008 vznikl nový závod pro vývoj a výrobu kolejových vozidel, lokomotivka z let 1941–1946 má být rekonstruována na vozovnu a dílny pro údržbu městských trolejbusů a autobusů. [1]
1960
Západním směrem byla postavena v letech 1955–1958 hala těžkého strojírenství, dále haly pro výrobu parních turbín (po roce 1960) a jaderných reaktorů (po 1970). Na místě bolevecké muničky byla při trati v šedesátých letech postavena pobočka závodu (Orlík čp. 266, 49°48'10.03"N, 13°23'42.70"E), specializovaná na součásti zařízení jaderných elektráren. [1]
1946
Po znárodnění roku 1945 probíhaly obnovovací práce, roku 1946 se závod stal národním podnikem. Výroba se orientovala na zařízení pro metalurgický průmysl a prostředky hromadné dopravy a těžké obráběcí stroje. V letech 1946–1948 byla v Tylově ulici, mezi bránou a strojírnou, postavena nová budova technických kanceláří. [1]
1945
V průběhu války byla Plzeň několikrát napadena spojeneckými bombardéry, v dubnu 1945 byla bombami zničena nebo poškozena více než polovina areálu. [1]
1923
V roce 1923 byla do obchodního rejstříku zapsána nová ochranná známka – okřídlený šíp v kruhu. V meziválečném období vzniklo v části Sever několik přístaveb, především k ELÚ I (čp. 2862, dnes přestavěna), která k roku 1925 spolu s elektrárnou v Nýřanech (ELÚ II) zásobovala Škodovku celkem 32 000?kW. [1]
1921
Roku 1921 Škodovy závody splynuly se Spojenými strojírnami a připojením závodů v Hradci Králové a Praze­ ­Smíchově vytvořily koncern, který rozšířilo začlenění dolu Krimich v Nýřanech (1922), a hnědouhelných dolů Hrabák a Prokop na Mostecku, dolu na železnou rudu v Ejpovicích, vápenice ve Zdicích, loděnice v Komárně (1923), železáren v Hrádku u Rokycan (1924), automobilky Laurin & Klement v Mladé Boleslavi a společnosti Kablo Kladno (1925), letecké továrny Avia v Letňanech (1926). [1]
1919
Po skončení války a vzniku republiky získala Škodovka kapitál nutný k přechodu na mírovou výrobu od zbrojního konkurenta, francouzské společnosti Schneider et Cie. Sortiment produkce se značně rozšířil, vyráběly se lokomotivy, parní turbíny, zařízení pivovarů a cukrovarů, automobily, letecké motory, ale také např. odstředivky mléka, parní vozy Sentinel, nebo různé ocelové konstrukce, třetinu produkce stále tvořila zbrojní výroba – export směřoval do celého světa. Zařízení průmyslových podniků dodávala Škodovka včetně budov a komunikací. [1]
1918
Jako šéfarchitekt Škodových závodů působil v letech 1907–1918 Ludwig Tremmel (1875–1946), absolvent vídeňské akademie. Kromě továrních objektů v té době vyprojektoval v Plzni řadu nájemních, obchodních a rodinných domů, zároveň vyučoval na zdejší průmyslovce, po vzniku republiky se vrátil do Vídně. Škodovka měla vlastní specializované projekční kanceláře, kde se kromě výrobků navrhovaly i stavby. [1]
1917
V roce 1917 Müller & Kapsa postavili kantýnu pro zaměstnance, zastřešenou vazníky z dřevěných lamel lepených na bázi kaseinu podle patentu Otto Hetzera (1846–1911), na rohu dnešní Borské a Břeňkovy ulice 49°44'22.12"N, 13°21'45.01"E (dnes je v památkově chráněné replice budovy umístěno planetárium). [1]
1916
Začátek první světové války znamenal nejen zvýšenou zbrojní produkci, ale i stavební aktivitu. Kvůli úsporám oceli se zde uplatnila místní betonářská firma Müller & Kapsa, která zejména v letech 1916–1917 byla schopná stavět velmi rychle a s pomocí speciálních cementů betonovat i v mrazech. [1]
1911
V letech 1910–1911 stavební firma Müller & Kapsa vybudovala dělnickou kolonii Karlov, zhruba v dnešní ulici Na Pomezí 49°44'12.70"N, 13°21'00.86"E, která čítala 217 domů s 594 byty pro 3 400 obyvatel, později též lázně, školu, spolkový dům a sokolovnu (za druhé světové války byla poškozena nálety a po roce 1980 zbořena). [1]
1910
K roku 1910 podnik zaměstnával asi pět tisíc lidí (ve zbrojovce, velké a malé kovárně, dílně na výrobu železničních kol, ocelárně, slévárně, modelárně, strojírně, kotlárně s továrnou na nýty a šrouby, mostárně a elektrárně). [1]
1908
Před první světovou válkou se mírová výroba soustředila do další akciové společnosti s názvem Spojené strojírny, dříve Škoda, Ruston, Bromovský a Ringhoffer, a v Plzni se pro ni začal budovat areál v Doudlevcích; hlavní závod se změnil ve zbrojovku, největší v Rakousku­ ­Uhersku. Zatímco do roku 1907 továrna exportovala rozměrné ocelové odlitky pro stavbu námořních lodí, nebo např. ocelolitinové díly zařízení Suezského průplavu, po tomto roce zahájila výrobu lodních i pozemních děl včetně tahačů. [1]
1907
Do roku 1907 byla postavena budova ředitelství (zničena za války, na jejím místě je náměstí Emila Škody), rozšířena elektrárna a plynárna pro vytápění pecí generátorovým plynem (dnes jsou budovy prázdné). [1]
1906
Zcela severně roku 1906 přibyla protáhlá budova strojírny (parcela 9078). Těžké výrobní haly tvořily ocelolitinové konstrukce (nýtované sloupy, příhradové střešní vazníky) s vyzdívaným hrázděným pláštěm. [1]
1904
Generální ředitelství se přesunulo roku 1904 do Vídně a Škodova rodina se dále podílela na vedení firmy prostřednictvím Karla Škody (1878–1929), který stál v čele závodu v letech 1909–1917. [1]
1900
V létě roku 1900 zemřel Emil Škoda. [1]
1899
Přechod na zbrojní výrobu byl kapitálově náročný, podnik v prosinci 1899 akcionoval pod názvem Akciová společnost, dříve Škodovy závody v Plzni. [1]
1896
První byla v letech 1896–1897 postavena ocelárna (parcela 9060) se třemi siemens­ ­martinskými pecemi, slévárna a první elektrárna závodu ELÚ I s kotelnou. Na ni severně navazovala kovárna s mechanickou dílnou pro zbrojní výrobu (parcela 9060/4), později zvětšená. Při západním okraji se na ocelárnu napojila nová slévárna, do roku 1907 přestěhovaná ze starého závodu. [1]
1889
V letech 1889–1909 se Škodovy strojírny postupně přestěhovaly ze starého závodu na nové pozemky (původně určené pro obytnou zástavbu), vymezené dnešními ulicemi Domažlickou, Tylovou a Korandovou. První haly kotlárny vznikly již roku 1889 v místě napojení vlečky vedoucí do původní strojírny 49°44'29.73"N, 13°21'48.85"E, areál se pak dále rozrůstal ve směru od severu k jihu (od dnešního vstupu čp. 1). [1]
1859
Už v roce 1710 vznikají v Sedlci u Plzně jedny z nejstarších železáren v západních Čechách. Vlastnili je Czerninové, od roku 1816 Valdštejnové, kolem roku 1840 nastoupil do vedení závodu František Bellani, který dále hutě vedl k velkému rozkvětu. V roce 1859 byla zřízena v Plzni pobočka sedleckého závodu. Plzeňská strojírna byla postavena v místech, kde je dnes divadelní skladiště. Roku 1869 prodal Arnošt z Waldsteina plzeňskou strojírnu svému inženýru Emilu Škodovi, a tak se stala strojírna sedleckého závodu kolébkou budoucích Škodových závodu.

Literatura

K domu nění k dispozici žádná literatura.

Články

Externí galerie

Dům nemá k dispozici žádné externí galerie.

Facebook

Dům nemá k dispozici žádné Facebook odkazy.

Další odkazy

industrialnitopografie.cz [1]
pam.plzne.cz
cs.m.wikipedia.org
skoda.cz

Návštěvy

Historie návštěv domů je k dispozici v prémiové verzi.