Jakob Weinmann

Jakob Weinmann (25. září 1852, Dobré u Kladna - 6. října 1928, Ústí nad Labem)

1874 - Vzdělání získal na nižší reálce a obchodní akademii v Praze. Do Ústí přišel v roce 1874 prakticky bez finančních prostředků a vypracoval se na jednoho z nejbohatších. Ve svých 22 letech se stal vedoucím ústeckého uhelného velkoobchodu Pražské banky.

Netrvalo dlouho a v Ústí si založil vlastní firmu, jíž díky své neutuchající píli a obchodnické genialitě zakrátko proměnil v obrovský koncern, který ovládal středoevropský obchod s hnědým uhlím.
Firma se kapitálově účastnila v mnoha dolech severočeské hnědouhelné pánve, sokolovské pánve, dolech na kamenné uhlí v okolí Plzně a Kutné Hory. Vybudoval také labské uhelné překladiště a tak získal pro české uhlí rozsáhlé exportní možnosti.

Weinmann vydělal obrovské jmění a byl velmi štědrým mecenášem nejrůznějších veřejně prospěšných staveb ve městě. Kromě knihovny k nejrozsáhlejším Weinmannovým investicím patří financování stavby sanatoria pro léčbu tuberkulózy Na kabátě.

Se svou manželkou Louisou ještě zaplatil stavby městského sirotčince a nalezince, domova pro šestinedělky, slepecké školy. Nepočítaje další charitativní činnosti.

1908 - 13. ledna 1908 Weinmann pro účel výstavby nové knihovny věnoval 300 tisíc rakouských korun. Navíc se také zavázal, že uhradí i dodatečné náklady stavby. Ústecká radnice pak pro stavbu knihovny poskytla atraktivní pozemek na dnešním Lidickém náměstí. Projekt knihovny zpracoval pražský architekt Zasche. 6. října 1912 byla městská knihovna za účasti místodržitele knížete Thuna slavnostně otevřena, Weinmann nakonec věnoval na stavbu knihovny zhruba půl milionu rakouských korun.

Zdroj: https://ustecky.denik.cz/zpravy_region/20110315_wv_zili_v_usti_weinmann_jakob.html

Jakob měl syny Hanse a Edmunda.