Rodina Klinger

1708 - Dějiny textilního podnikání rodu Klingerů sahají do první poloviny 18. století, kdy Johann Georg Klinger (1708–1764) provozoval tkalcovnu v Dolních Křečanech u Rumburka. Firma se zabývala výrobou polo a celovlněného a bavlněného zboží.

1814 - Skutečný rozmach společnosti nastal za vedení Ignaze Klingera (1814–1872) a zejména jeho synů Oskara (1844–1927), Franze Edmunda (1850–1883) a Ottomara (1853–1918). Ti zakládali továrny nejen v habsburské monarchii, ale i v Itálii, Německu, Rusku a Spojených státech amerických. 

1844 - Oskar Klinger starší (11.10.1844 – 26.8.1927, na úvodní fotografii) se narodil v roce 1844.

1874 - 1. června 1874 se oženil se svou první manželkou Annou Marie Ginzkey z Maffersdorfu (narodila se 19.6.1853 ve Vratislavicích nad Nisou).

1875 - Narodil se jim syn Oskar Klinger junior (1875–1961). Oskar měl ještě 3 sourozence: Edmund Hugo Josef Baron Klinger, Elisabeth Julie Rosa Varna (rozená Klinger) a Wilhelm Ottomar Alfred Baron Klinger.

1895 - Po smrti Anny Marie 13. února 1895 se 29. září 1908 oženil s hraběnkou Helenou Annou Gabriele Strachwitz. 

1897 - Na památku své zesnulé manželky Anny Marie založil baron Oskar Klinger v roce 1897 a dal městu knihovnu, která obsahovala 1 333 svazků. Do roku 1934 se zvýšil počet svazků na více než 5000 svazků, což bylo možné pouze pravidelnými a velkými příspěvky zakladatele a jeho rodiny.

1898 - V roce 1898 byl Klingerům, kteří vlastnili v této době největší textilku ve střední Evropě, propůjčen šlechtický titul. V tomto období byly také v Novém Městě pod Smrkem, kde se nacházela centrála rodinného podniku, postaveny tři vily spojené parkem a mauzoleum, tvořící pohledovou dominantu nově vzniklého městského hřbitova.

1911 - Oskar junior se oženil s Arabellou Blaschka, sestrou baronky Liebigové, 15.8.1911, ve věku 35 v Böhmisch Aicha (Český Dub). Arabella se narodila 25. září 1890 v Českém Dubu jako dcera velkoprůmyslníka Conrada Blaschka a jeho choti Arabelly. Už v dětském věku často sledovala svého otce při jeho koníčku, kterým bylo malování. Nikdy nenavštěvovala žádnou školu s výtvarným zaměřením, ale po otci zděděné výtvarné vlohy uplatňovala ve vlastní výtvarné činnosti. Milovala přírodu a využívala každou příležitost nejen k procházkám, ale i k delším túrám do Jizerských hor. Nikdy jí nechyběl blok, do kterého si dělala skici, aby je následně doma zdokonalila a dokončila. Mnozí novoměstští občané ji potkávali vždy o nedělích, když se svým mužem mířila na vrchol Smrku. Motivy pro své kresby si vybírala právě z horských strání a rašelinišť. Z její bohaté a různorodé tvorby jsou známé akvarely z Jizerských hor, olejomalby a kresby tužkou. Pro své přátele tvořila ex libris, na kterých ztvárňovala motivy zvířat a různá zátiší s knihami. Cizí jí nebylo ani umělecké vystřihování nůžkami, z něhož se zachovalo též několik prací. Později se náruživě zabývala technikou suché jehly a leptu. Opatřila si potřebné pomůcky, a když jí její muž daroval lis, vyráběla i grafické listy větších rozměrů nejen na téma horských zákoutí. Některé její práce získalo Severočeské muzeum v Liberci z jejího rodného domu, dnes Muzea Karoliny Světlé v Českém Dubu. 

1912 - 1. listopadu 1912, Oskar Klinger starší odešel z podnikání poté, co jeho bratr Ottomar také opustil společnost. Vedení společnosti převedl na svého nejstaršího syna Oskara ve třetí generaci a přestěhoval se do Vratislavi.

1927 - Po smrti Oskara Klingera staršího v Breslau v roce 1927 psal místní tisk: „Jako uznání jeho skvělé služby pro průmysl byl zesnulý v roce 1898 povýšen na šlechtu a v roce 1908 na barona. Zastával řadu veřejných čestných funkcí. Byl také členem Obchodní a průmyslové komory Reichenberger a členem představenstva Reichenberger Bank. Oskar Klinger byl vynikajícím představitelem německo-českého průmyslu, jehož nejúžasnějším představitelem byl půl století. Jako vznešený muž měl široké uznání a úctu v širokých kruzích. Jeho nekonečná energie, jeho vynikající komerční talent a jeho mimořádná odbornost významně podpořily prosperitu společnosti."

1929 - Do klingerovského podnikání zcela fatálně zasáhla velká hospodářská krize třicátých let. Firma byla přeměněna na akciovou společnost Lanex, v jejímž vedení sice nadále formálně působil Oskar Klinger junior, ovšem jeho faktický vliv na chod podniku byl již zřejmě minimální. O tom svědčí i skutečnost, že ve stejné době, kdy se z firmy stala akciová společnost, se Oskar s manželkou odstěhovali do Kunratic u Frýdlantu. Jaký byl osud ostatních členů rodiny poté, co v podstatě přišla o podnik, lze dnes těžko říci. Dostupné archivní fondy nabízejí pouze dokumenty vztahující se k chodu podniku nebo jsou časově omezeny první polovinou třicátých let 20. století. Dosud neexistuje žádná přehledová publikace o Klingerech, kteří ve své době patřili k nejvýznamnějším podnikatelským rodům ve střední Evropě, a veškerá dostupná sekundární literatura se zabývá zejména obdobím rozmachu jejich firmy ve druhé polovině 19. století, a to ještě velice stručně. O Oskaru Klingerovi juniorovi se lze něco málo dozvědět jen proto, že jeho manželka Arabella zaujala několik regionálních badatelů. 

1935 - Díky tomu, že Arabella v roce 1935 převzala část dědictví po svém otci, mohli manželé Klingerovi v Kunraticích koupit statek s pozemky o rozloze 220 ha. Žili zde jako statkáři a dále se věnovali svému koníčku, jímž byly túry do Jizerských hor. Arabella se kromě toho amatérsky zabývala výtvarnou tvorbou. Malovala akvarely i oleje, kreslila, vytvářela ex libris pro své přátele a příbuzné, vystřihovala siluety a v pozdější době si osvojila i techniku suché jehly a leptu. Poté, co jí manžel daroval lis, mohla vyrábět i grafické listy větších rozměrů.

1945 - Manželé Klingerovi byli vysídleni již v červnu roku 1945. Usadili se v Porýní v německé obci Kobern-Gondorf, kde žili až do smrti a kde jsou také oba pochováni. Jejich majetek v Kunraticích byl konfiskován dle dekretu č. 12/1945 Sb. V červenci roku 1945 navštívila kunratický statek Zajišťovací severočeská komise. Její vůdčí osobnost Josef Scheybal se s Klingerovými znal z minulosti osobně a zřejmě je i navštěvoval, neboť tvrdil, že má přehled o uměleckých dílech, která vlastnili. Při první poválečné prohlídce jejich majetku však na žádná významná umělecká díla nenarazil. Statek prý nesl známky rabování a kromě „dobrého nábytku“ se v něm nenacházel příliš zajímavý mobiliář. Za nejcennější tehdy Scheybal označil obraz norského krajináře Adelstena Normanna a několik menších prací umělců místního významu (mezi nimi např. W. F. Jägera). Největší hmotnou cenu měly stříbrné příbory, mezi nimiž vynikala kazeta s velkou lžící a vidličkou holandské provenience. Dobře zachovalou knihovnu zajistila Komise pro Národní a univerzitní knihovnu.

1946 - Znovu se Scheybal vydal do Kunratic v lednu 1946. Tou dobou již byt po Klingerových obýval hospodářský správce Václav Černý s rodinou. V nepoužívané části stavení se nacházelo skladiště blíže nespecifikovaného nábytku a užitkových předmětů. Půda sloužila jako sýpka, ale také zde byl uložen nábytek. Bývalý byt Klingerových sestával z dvanácti zařízených pokojů, kuchyně a dvou koupelen a jeho noví obyvatelé užívali všechny místnosti včetně jejich vybavení, aniž by byl pořízen soupis původního inventáře. Scheybal se tedy s Černými dohodl, že se rodina sestěhuje do čtyř volných místností, které původně sloužily jako byt četnictva, a ostatní místnosti s knihovnou a zařízením budou zapečetěny a opatřeny nálepkami Národního pozemkového fondu. Místní správní komise se následně zavázala, že v součinnosti s místní stanicí Sboru národní bezpečnosti pořídí soupis všech předmětů ponechaných Černým k užívání. Z mobiliáře, který zůstal v zapečetěných místnostech, tehdy Scheybal vyzdvihl renesanční truhlu s řezbami archanděla Michaela a sv. Floriána, již zmiňovaný obraz A. Normanna, rohovou půlkulatou vitrínu s uměleckým porcelánem a kopii obrazu malíře Ruysdaela od Hermine Ginzkey. Dva z obrazů, které se zde nacházely v červenci 1945, již Scheybal nenašel. Klingerovi se také zabývali amatérským fotografováním a na statku se tak nacházelo poměrně velké množství fotografií, které Scheybal nechal odeslat do Státního fotoměřického ústavu.

1948 - V červnu roku 1948 se Scheybal vydal na revizi kunratického statku včetně vytřídění zdejšího mobiliáře. Při té příležitosti zjistil, že místnosti zapečetěné v roce 1946 byly od té doby minimálně sedmnáctkrát otevřeny. Přikládal to nastěhování nových obyvatel, jimiž se na jaře roku 1946 stali František Novák s rodinou: „Jakmile Černý odešel, začalo rabování v pravém slova smyslu." Scházel klavír značky Steinway a potahy na nábytku byly úplně rozedrány. Dále zmizely některé koberce, včetně velkého koberce pokrývajícího celou halu v 1. poschodí. Pro NKK bylo vybráno 77 předmětů (např. celé zařízení secesního salonku, většinou však obrazy a grafiky) a dále 134 gramofonových desek, 1600 svazků knih, 182 map a plánů a soubor grafických listů, leptů a siluet Arabelly Klingerové.

1950 - Z nezjištěných důvodů však došlo k odvozu vytříděného státního kulturního majetku až na začátku roku 1950, kdy už si Scheybal stěžoval pouze na to, že zaměstnanec NPF Čacký chce pro svou dceru pseudoempirový stolek s malováním a proti jeho odvozu do sběrny na Sychrově protestoval u konfiskačního referenta Fondu národní obnovy v Liberci. Z kunratického mobiliáře uloženého ve sběrně na Sychrově bylo oddisponováno jen několik předmětů. Jeden sekretář byl použit k instalaci zámku Ratibořice, diplomy a jakýsi rukopis týkající se dějin tkalcovství v Novém Městě pod Smrkem převzal Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce a pozdně empirový stolek, novinový stojan a benátské zrcadlo byly předány Společnosti přátel SSSR. Rodinné fotografie, korespondence a několik dalších písemností putovalo do Archivu Národního technického muzea. Několik grafik Arabelly Klingerové má dnes ve svých sbírkách Severočeské muzeum v Liberci a také Moravská galerie v Brně, jak se tam však dostaly, dostupná dokumentace neprozrazuje.

1961 - Oskar junior zemřel 31.1.1961, ve věku 85 v Gondorfu v Německu, kde se také nachází Schloss Liebieg (zámek Liebiegů).

zdroj: 
https://www.tschechien-online.org/blog/firma-ignaz-klinger-neustadt-der-tafelfichte-23032019-21293
https://www.myheritage.cz/names/oskar_klinger
http://horskyspolek.cz/files/Rocenka%202010N.pdf
https://www.udu.cas.cz/archiv/content_cz/konfiskovanUo_osudy_ele_verze_k_publikovUEnUu.pdf