Johann Liebieg st.

Johann Carl Ignaz Liebieg, uváděn též jako Liebig (7. června 1802 Broumov – 16. července 1870 Smiřice), byl rakouský a český textilní průmyslník a politik německé národnosti z rodiny Liebiegů, v 60. letech 19. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. 

Bratři Liebiegové

Byl jeden ze zakladatelů vlivné severočeské rodiny Liebiegů. Jeho bratr Franz Liebieg (1799–1878) byl rovněž významným podnikatelem, úspěšnými podnikateli byl i jeho syn Heinrich Liebieg nebo synovec Franz Liebieg mladší.

1802 - Narodil se v Broumově jako prvorozený syn soukenického mistra Adama Liebiega.

1811 - Když mu bylo devět let, jeho otec zemřel na plicní chorobu. Ještě před smrtí ale vyslovil přání, aby se Johann vyučil soukeníkem. To se příliš nelíbilo jeho ženě, která chtěla mít ze syna kněze. Nakonec však vyslyšela manželovo přání a Johann se začal učit otcovu řemeslu.

1813 - Složil zkoušku, vyučil se soukeníkem a poté se vydal jako tovaryš na vandr. Na zkušené prošel Rychnovem nad Kněžnou, Jihlavou, Cvikovem, Vídní, Lincem a přes Brno a Prahu.

1818 - Roku 1818 přišel do Liberce. Nastoupil ve městě do soukenické dílny Franze Plischkeho, brzy ale přešel k mistru Laubnerovi. Právě u něj se naučil hlavní zásadu, podle níž se později řídil, totiž že zboží musí chodit za zákazníkem, ne naopak. Po krátké době pak opustil i toto zaměstnání a začal se živit jako podomní obchodník. Nabízel břitvy, nůžky, rukavice, čepice, šle, dýmky, galanterní doplňky a další věci.

1822 - Zájem zákazníků byl značný, takže si už roku 1822 mohl otevřít samostatný obchod na libereckém Staroměstském (dnešním Benešově) náměstí (jiný zdroj: v pronajatém sále hospody na Vídeňské ulici). V podnikání mu pomáhal bratr Franz a zanedlouho se k nim přidala také sestra Pavlína. Samotné obchodování však sourozencům ke zbohatnutí nestačilo, takže si často přivydělávali i pašováním nedostatkového zboží z ciziny. 

1825 - Roku 1825 se bratři Liebigové vydali do Anglie s cílem zjistit, jaké stroje pracují v tamních textilních továrnách a které druhy látek jdou nejlépe na odbyt. Po návratu do Čech založili v Liberci malou soukenickou dílnu, ve které začali vyrábět tibetové, saténové a merinové látky, tedy materiály, které byly i na anglický trh uvedeny teprve nedávno. 

1826 - Roku 1826 Johann kupuje do své první přádelny 12 mechanických stavů a o dva roky později kupuje od hraběte Christiana Christofa Clam-Gallase přádelnu v Josefově Dole a kupuje do ní nejmodernější anglické tkalcovské stroje. (jiný zdroj: koupili od pražského bankéře Karla Ballabena opuštěnou továrnu na libereckém předměstí,)

1833 - Podnikání se úspěšně rozvíjelo, roku 1833 se ale bratři rozešli. Franz z firmy vystoupil a řízení podniku zůstalo pouze na Johannovi. Ten založili společnost Johann Liebig & Comp. a jeho stále se rozšiřující továrna byla už roku 1841 považována za jednu z největších v monarchii. Včetně domácích tkalců pro ni pracovalo sedm až osm tisíc lidí a ročně vyráběla 50 až 60 tisíc kusů vlněných látek. K pohonu závodu v Liberci sloužilo v té době vodní kolo a již tři parní stroje. Při dalším rozšiřování byl pak do továrny instalován ještě čtvrtý parní stroj, jehož výkon byl už 20 koňských sil. Doplněn byl také strojový park v barvírně a tiskárně. Vedle vlastních továrních budov byly postaveny i sklady zboží a surovin, kanceláře pro správu a dokonce první plynárna v monarchii, která sloužila k osvětlování továrny.

1845 - Roku 1845 založil Johann Liebig také přádelnu a tkalcovnu bavlny ve Svárově. Areál tvořily nejprve čtyři budovy, energii zajišťovaly dvě vodní turbíny a parní stroj o výkonu 20 koňských sil. 

1851 - Roku 1851 také kupuje tkalcovnu a přádelnu vlny v Mildenavě a o deset let později započal se stavbou velké přádelny bavlny v Železném Brodě. 

Díky svým zásluhám se stal roku 1851 Johann Liebieg prezidentem liberecké obchodní komory.

1852 - K továrně ve Svárově byl v letech 1852 až 1854 vybudován i pobočný závod – přádelna v nedalekých Haraticích.

1856 - Podnikatelské aktivity rodiny Liebigů se však neomezovaly jen na textil. Roku 1856 nechal Johann Liebig postavit mezi Svárovem a Haraticemi parní mlýn s pekařstvím, hostincem a skladem mouky.

1861 - Po obnovení ústavního života se počátkem 60. let 19. století zapojil i do zemské a celostátní politiky. V zemských volbách roku 1861 byl zvolen v městské kurii (obvod Liberec) do Českého zemského sněmu. Rezignoval v květnu 1864. Zasedal také v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam ho vyslal zemský sněm roku 1861 (tehdy ještě Říšská rada nevolena přímo, ale tvořena delegáty jednotlivých zemských sněmů). Na poslanecké křeslo v Říšské radě rezignoval v říjnu 1862.

1862 - Roku 1862 koupil břidlicové a vápencové lomy u Železného Brodu, ve kterých vybudoval tři vápenné pece, a později získal měděnou huť v Rokytnici nad Jizerou. Byl také majitelem statků ve Smiřicích a Dašicích, kde budoval pivovary, cukrovary a v jejich okolí restaurace. Vzhledem k tomu, že jako jeden z hlavních investorů liberecké železnice věděl o plánech na vedení trati těmito místy, byla koupě statků velmi výnosným krokem. Firma Johann Liebig & Comp. přitom čile podnikala také ve Vídni. Tam Liebigům patřilo několik domů, závod na barvení látek, a dokonce i vlastní banka.

Největším ze všech provozů ale nadále zůstávala liberecká centrála firmy. Celý tovární areál zabíral přes 10 hektarů, z čehož více než dvě třetiny tvořila zastavěná plocha. Spolu s kolonií továrních domů, bytů a objektů občanské vybavenosti tvořila továrna samostatnou městskou čtvrť, která sestávala z více než 100 samostatných budov. V podniku pracovalo v dobách největší konjunktury více než 2 000 lidí.

1863 - Roku 1863 dostal Johann Liebig za zásluhy o rozvoj průmyslu Řád Franze Josefa, vzápětí i Řád Železné koruny 3. řádu a zároveň byl povýšen do rytířského stavu. O rok později mu byl udělen Řád Železné koruny 2. řádu, se kterým získal i dědičný baronský titul. Do znaku si přitom dal včely a heslo „Per laborem ad honorem“ (Prací ke slávě)

V roce 1863 kupuje Johann ve veřejné aukci smiřický velkostatek i se zámkem, a to za 2 600 000 zlatých. 

1867 - Během světové výstavy v Paříži roku 1867 byl Johann Liebieg vyznamenán zlatou medailí pro své nejlepší a nejdokonalejší zboží, díky čemuž byl ještě téhož roku Jeho c.k. apoštolským Veličenstvem císařem Františkem Josefem I. obdarován rytířským řádem železné koruny, a tudíž mu byl udělen dědičně titul svobodného pána.

1868 - Dne 23. ledna 1868 kolem poledne, při zjištění, že Johannův zeť v Paříži ohlásil bankrot, ho postihla mozková příhoda a ochrnul na pravou půlku celého těla, a tak firmu pomalu předává svým jediným třem žijícím synům (prvorozený syn Ludwig Anton Alois Johann se narodil a zemřel roku 1833) z prvního manželství a svému zeti – Johann Josef Moritz, Heinrich Carl Julius, Theodor Franz Emil a José von Mallmann.

1870 - V závodech firmy Johann Liebieg & Comp. propukla tzv. svárovská stávka, která byla potlačena střelbou a znamenala smrt sedmi lidí. Ačkoliv byl na jednu stranu systém v těchto továrnách vykořisťující, tak se Liebiegům nemůže upřít, že byli jedněmi z prvních, kteří pro své dělníky stavěli byty. 

Johann Liebig zemřel na svém statku ve Smiřicích roku 1870. Z druhého manželství s Marií Luisou Karolínou měl čtyři syny, kteří po něm zdědili nejen baronský titul, ale především prosperující podniky, smiřický velkostatek a další jmění. Heinrich Liebieg vedl továrny ve Svárově, Haraticích a Železném brodě, Theodor Liebieg řídil velkoobchod a bankovní dům ve Vídni a Johann Liebieg mladší se postavil do vedení firmy a spravoval továrny na Liberecku (Z vedení podniku se stáhl roku 1887). Vedení podniků se po roce 1887 ujali synové Theodor a Heinrich, přičemž hlavní slovo měl první z nich, Theodor Liebieg st.

Rodina

V srpnu 1832 se Johanovou manželkou stala Marie Theresie Münzberg (1810 – 1848), dcera továrníka a starosty Jiříkova Antona Münzberga. Johann měl s Marií Theresií Münzberg 11 dětí, avšak při porodu posledních dvojčat roku 1848 Marie umírá ,a tak se Johann žení znovu, a to 6. června 1853 s Marií Luisou Jungnikl, s níž měl 4 děti.

Jeho vnukem byl Theodor Liebieg.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Johann_Liebieg
https://www.euro.cz/byznys/johann-liebig-textilni-baron-z-liberce-901131